Jak jsem k osmi kočkám přišla, aneb jak se z člověka stane kočkomil:-)
Vždycky jsem milovala kočky a vždycky jsem si přála mít alespoň jednu.Ale to nebylo možné, kočky přeci nemaj v bytě co dělat, na to bysme museli mít barák a ten Zuzanko nemáme:-)
No nic, nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co musí mít všechno, na co si jen vzpomene, a tak jsem po kočičí společnosti jen tiše toužila.
Pak přišel den, kdy jsem začala bydlet sama, jééé, úplně sama, to bude paráda, ale jak vyjdu s penězi, nebude mi smutno? No nic, to je jedno, hlavně že budu sama, už žádné přijdu včas, neboj, ne nebudu pít,vždyť mě znáš, ano, budu se chovat slušně, jééé, promiň, já nevěděla, že už je tolik a že na mě čekáš, ne, slibuju, přijdu včas...................však to všichni známe:-)
Začaly starosti, chodit do práce a vydělávat na složenky, nakupovat, uklízet, ježiš, to mi nikdo neřek, že samostatnost stojí tolik:-)Co kdybych zase začala chodit z diskotéky před svítánim, a ty mi za to uvaříš?Ne? Tak nic, no, já to nějak zmáknu:-)
Našla jsem si práci, dělala jsem v hospodě (co víc si přát:-D), peněz jsem měla dost, jen časově by mi to s kočkou moc nevycházelo.Takže můj sen se musel zase odložit.Chjo, já se tý kočky snad nedočkam.Později jsem začala pracovat v kanceláři jako sekretářka,pardón, osobní asistentka:-) Času tím pádem jsem měla dost, ale zase ty peníze.Sakra, copak já tu kočku fakt mít nikdy nebudu? tak jsem si našla brigádu, na diskotéce, peníze zas byly, ale ten čas............:-)
No a jak je to teď?Prostě jsem si v létě řekla, že když to budu pořád odkládat a kočku si nepořídim teď,tak už jí nebudu mít nikdy, později přijdou děti, ježiš, snad si nebudeš k dětem pořizovat kočku? Pak děti vyrostou, no, teď si potřebuju dát oddych, žádná péče o nikoho.No a později už bych se bála, že mě kočka přežije:-)
A tak jsem si v září pořídila dvě úžasný prťavý koťátka, kočičky, Emu a Elu (jména vybírala mamka, nejsou bezva:-)).Nakoupila jsem jim jen to nejlepší, škrabadlo až do stropu, přenosku, záchůdek, nejlepší stelivo, kvalitní granule a krmení a neuvěřitelný spousty hraček, Zuzko, nekupuj ty drahý hračky, stejně si nejraději hrajou s papírovou kuličkou.ale to ne, já jim dám to nejlepší, přece si nebudou hrát s papírem:-)
No, a na začátku října se k nám s přítelem (brzy se z něj stane taky kočkomilný člověk:-D ) přidal mrňavej kocourek, šel za náma, otíral se mi o nohy, když jsme se zastavili, nechal se vzít do ruky a vrněl.........Měl něco s očičkem, tak jsme ho tam přeci nemohli nechat.Tak šel s námi, domů.Vyléčili jsme ho, napsala jsem inzeráty, jestli ho někdo nehledá, naštěstí (????????) ho nikdo nehledal.Přítel si ho chtěl nechat, asi se bál, když jsme byly předtim doma tři ženský:-)Kocour se jmenuje Evžen (jméno vybíral pítel) a tak už jsme měli kočky tři.
No, a na konci října se nam do života připletla další nadílka, jmenuje se Evelína (to já:-) ), bývylá "panička" jí vyhodila z bytu:-( Byla tak hodná, dvě hodiny vydržela ležet mi v náručí a vrněla...........:-) A tak už jsme měli kočky čtyři:-)
Pak jsme jednou v listopadu museli do nemocnice, a co tam nepotkáme, kocoura:-)Krásnýho, velkýho, jmenuje se Wing a je šéfem naší smečky:-)
Tou dobou už jsem se znala s holkama z OS Mostecké kočky.Bylo mi tak líto všech těch kočiček, které nemají domov, a tak jsem se rozhodla, že začnu depozitovat.Ano, já jsem se rozhodla, přítel se o tom dozvěděl, až když jsme měli nadílku doma, jo já vim, má na hlavě svatozář:-)
Nejdřív jsme odchytli jedno malé krásné kotě, o pár dní později jsme šly ještě pro jedno, aby tomu prvnímu nebylo tak smutno a tolik se nebál, jenže se nám podařilo chytit dvě, no přeci to jedno takhle před zimou nepustíme zpátky, že? No a tak už máme koček osm:-)Poslední přírůstky se jmenujou Truhlík, Bambula a Johanka.
Ale tři jsou jen "půjčené".To byl Wing ovšem taky, jen depozitní, jenže je to takovej mazel, že jsme si ho prostě museli nechat, přítel ho moc chtěl:-)
Už je asi čas pořídit si ten barák, hodně velikej s velkou zahradou:-)
No, a jak jsem na tom teď s časem a penězma? Čas nemám, chodim do práce, na brigádu a osm koček zabere trochu času, no a peníze taky nemam, krmit těch osm koček něco stojí:-D
Občas mam chuť jim všem zakroutit krčkem, jako zrovna teď, když se snaží srovnat byt se zemí, probourat se k sousedum a donutit mě koupit nový vybavení, ale stejně bych neměnila:-)Jsou to moje zlatíčka:-)
A oblíbené hračky našich koček? Smetáček, když zrovna zametam, tkaničky u bot, když se zrovna obouvam, noviny a papíry (po Vánocích měli největší radost z těch balících papírů poházených po zemi, no a co, že jsem kupovala drahý hračky:-) ), roličky od sáčků z Lídlu, roličky od toaletního papíru, moje naušnice, samozřejmě ty v uších, žaluzie a záclony.A nejoblíbenější zábava? Sundavání prádla ze sušáku, hraní si na dlaždicích se všim, co dělá rachot, vytahování pytlíků a tahání jich po celym bytě, kradení svačiny z kabelky a prostě všechno, co mě dokáže rozpálit doběla:-)
Jen jsem ještě v létě netušila, co se stane mým opravdu největším koníčkem, a kdyby mi to někdo řekl, tak bych si poťukala na čelo a myslela si svý.Nevíte? No přeci vysávání:-) nejenom, že jsme se báli doma chodit bosky, bylo to dost nebezpečné, ale hlavně, a to je opravdu hlavní, ten tvor co tak divně hučí neni kamarád našich zlatíček, ty vždycky někam zalezou, a ještě půl hodiny po uklizení vysavače o nich nevíme.Božská půlhodinka, věřte mi:-)
A teď jdu už spát, nebo raději možná ještě trochu poklidit, vysavačem:-)